12

Námět instalace „12“ symbolicky vyjadřuje úzké sepjetí židovské a křesťanské kultury. Podle Starého zákona židovský patriarcha Jákob Izrael rozdělil zemi mezi svých dvanáct synů, kteří jsou považováni za předchůdce dvanácti kmenů izraelského národa. Každému ze synů měl Jákob na smrtelném loži požehnat, určit symboliku v podobě drahokamu, ikony a barvy vlajky, předznamenat charakter a osud každého z kmenů. Jejich počet poukazuje na přímou souvislost s Novým zákonem. Ježíš Kristus totiž ustanovil dvanáct apoštolů, aby hlásali evangelium. Apoštolské kolegium proto bývá označováno za zakladatele nového Izraele. Číslo dvanáct reprezentuje mnohé významy ve vědních oborech jako matematice, astronomii, fyzice a chemii nebo anatomii. Neodmyslitelný význam má ve všech kulturách, náboženstvích a posvátných kultech. I když primárně instalace poukazuje na vzájemné přesahy židovského a křesťanského společenství, jistě se proto nevyhne ani dalším významovým asociacím.

Sochařská instalace je složena z dvanácti nekonkrétních skulptur. Z větší části je jejich forma přiznána v naturální, zdánlivě neopracované, surové podobě materiálu. Odlišné průřezy objekty odhalují nitro (duši) každého z nich – působí jako adaptované, vyhlazené, barvené plochy, jejichž obrysové linie částečně konkretizují jednotlivé tělesné tvary. Asociují trýznivé dějiny izraelského národa a raného křesťanství. Konfrontaci přírodních a syntetických materiálů umocňují vzájemné barevné kontrasty. Charakter instalace se mění vzájemným působením objektů a světelnými podmínkami. Barevná a tvarová interakce se odehrává na ploše evokující šachovnicové pole. Variabilita jednotlivých skulptur v komunikaci s pozorovateli ovlivňuje nejen vizuální působení celku, ale i výklad děje. Aplikuje principy šachové hry na společenské vztahy.