DolceVita666

Socha k uctění a připomenutí této výjimečné, silně individuální osobnosti, k našemu zamyšlení a sebereflexi.

Italský režisér a scénárista Federico Fellini (20. 1. 1920, Rimini – 31. 10. 1993, Řím) patří k nejvýznamnějším světovým představitelům filmového oboru. Byl oslavován i ostře kritizován, získal řadu ocenění, včetně cen David di Donatello od italské filmové akademie, pěti Oscarů za cizojazyčné filmy i celoživotní dílo a Zlaté palmy festivalu v Cannes za film La dolce vita. Jeho tvorba je inspirativní svou nadčasovou filozofií a imaginací dodnes, podněcuje osobní i sociální sebereflexi.

Socha, nadrealistický květ pěstěný lidským mámením, je vizuální reminiscencí Felliniho vrcholného díla, filmu La dolce vita (Sladký život) z roku 1960. Kritický pamflet na životní styl tzv. vznešených vyšších kruhů nezastírá tragické důsledky pro jedince i celou společnost. Tento duální (zde zejména mužský a ženský) princip plastiky naznačují dvě zřetelně kontrastní hmoty. Přitahují se i odpuzují zároveň, vzájemně se milostně a přitom útočně prostupují. Vizuálně si oponují abstraktně geometrickou nebo organickou modelací a výrazem použitých materiálů. Těžký polygonální pilíř z naturálně rezavého plechu podpírá, ale i něžně objímá narůžovělý surrealistický „obláček“, antagonický svým zrcadlově lesklým povrchem z antikorozní oceli. Tvary, barevnost, tvrdé i lehkovážné linie sochy metaforicky vyjadřují podstatu lidské existence ohrožované morálními úpadky – líbezným opojením a návykovým poblouzněním.

Socha vybízí k zamyšlení nad aktuálními kontexty a jinotaji Felliniho idejí. Kdykoli můžeme snadno podlehnout mámení sladkých matérií, jak naznačují odrazy individuálně pokřivované pozlátkem zrcadlové plochy. Jednotlivé podoby se pitoreskně deformují a v růžově zlatavých odlescích vše pravdivé a podstatné uniká. Je na každém, zda vlastnímu iluzivnímu obrazu uvěří a něžně mu podlehne…