Rodina – Natan

Socha vznikla z inspirace starým indiánským rčením: „Miluj Zemi. Nezdědili jsme ji po předcích, máme ji vypůjčenou od svých dětí.“ Člověk patří zemi, nikoli naopak. Dílo rozehrává dialog mezi okolní přírodou a vlastní umělou barevností, ale zároveň i souzvuk organických a geometricky abstraktních tvarů.

Oranžová a azurová, oblé (ženské) a ostré (mužské) tvary se nestřetávají v konfliktu, nýbrž chrání to nejcennější – život.

Vystaveno na jaře 2023 na Sculpture by the Sea v Perthu v Austrálii.

Jaký je příběh mé sochařské rodiny?

Nápady za mnou nepřicházejí jinak než z mého života, a u Rodiny – Natana to platilo beze zbytku. Její kořeny sahají do doby před dvaceti lety, kdy se rozpadla moje první rodina. Teprve zpětně zjišťuji, že chvíle partnerského neporozumění a konfliktu byly přítomné už v mé soše Domina a že rána mého postupného propadání do samoty se vyjádřila v sochařské sérii Single(s). Při ní jsem si uvědomil, že můj problém není výjimečný a že stále větší část společnosti čelí důsledkům života v neúplné rodině. Během posledního půlstoletí se, snad ze strachu z osobního selhání, běžný způsob lidského života zásadně proměnil v život o samotě. Sociologové tento jev nazvali „dobrovolným singlovstvím“. To mě přivedlo k prvním sochám v doplňkových barvách – singlům dvou protikladných principů, které vyjadřují vzájemné, ne zcela idylické mezilidské vztahy muže a ženy. Dohromady stojí jejich symbiotické tvary v antagonistickém kontrastu. Dílo varuje před důsledky společenské změny, která sice oplývá zdánlivými osobními výhodami, pro lidstvo jako celek však může mít fatální následky. Co se mě týče – své osobní priority už mám seřazené.

Protějšek série Single(s) najdete v mém díle Rodina – Natan. Vznikalo postupně a vyrostlo z možná překvapivých inspirací, které jsem nacházel při poznávání počátků původních kultur. První verze, ze sněhu a s názvem Safe Place for our Children, vznikla v roce 2010 ve Skalistých horách v Coloradu. Inspirovalo ji staré indiánské rčení: „Miluj Zemi. Nezdědili jsme ji po předcích, máme ji vypůjčenou od svých dětí.“ Připomíná nám, že člověk patří Zemi, a ne naopak.

Po návratu z USA jsem potkal svou druhou ženu; později se nám narodil syn Jonatan (Natan ve smyslu „daný Bohem“) a tento znovuobjevený rodinný život vykrystalizoval význam i tvar mé dřívější sochy. Motiv jsem rozvinul v novém díle, provedeném v originální technice, kterou nazývám „inorganicbio“. Lidstvo se ocitlo v celosvětovém boji s covidem-19 a já si uvědomil, že musíme především chránit své děti a Zemi ještě dříve, než se začneme potýkat se svými problémy – že jim musíme hlavně předcházet. Proto moje socha zobrazuje ženu a muže, kteří své dítě nechrání, ale pečují o ně ještě před jeho narozením, starají se o jeho budoucnost, o svět, do kterého teprve přijde. Následující jaro vyhlásil papež František rok 2021 „Rokem rodiny“ a na jeho připomínku jsme model mé sochy instalovali v zámeckém parku u Prahy.

Celospolečenská krize však nepolevila, Ukrajinu napadlo totalitní Rusko a my Čechoslováci jsme si připomněli dřívější sovětské „osvobození“ z roku 1968 a znovu prožili, jak důležité je chránit mír, svobodu každého jednotlivce a svrchovanost každého národa a státu. Pochopil jsem, že o tom všem musím vyprávět co nejvíce lidem prostřednictvím své sochy Rodina, protože ztělesňuje postoj proti násilnému, sobeckému a prospěchářskému egoismu. Vidíme ho dnes v semknutí ukrajinských rodin i celého ukrajinského národa, který statečně vzdoruje fanatickému zlu. Proto jsem vytvořil konečnou verzi sousoší v materiálu, který je z lidského pohledu „trvalý“ a časově stálý: v nerezové oceli. Dialog postav podtrhuje umělá barevnost a kontrast organických a geometricky abstraktních tvarů. Oranžová a azurová jsou na barevném spektru protilehlé barvy, jsou vzájemně inverzní, a tak spolu nestojí v konfliktu, ale jsou navzájem zaměnitelné.

Je zřejmé, že rozdíly mohou fungovat společně, pokud sdílíme společný cíl – tak jako oblé a ostré tvary v mé soše chrání to nejcennější: čistý život.