Keltská

Milan Kuzica je mi blízký z mnoha důvodů. Především máme stejný ideál ženské krásy. I mně se líbí ženy nejen štíhlé – hubené. To slovo sice není hezké, leč vyjadřuje nejlépe podobu žen, z nichž máme každý jednu doma. V Kuzicově tvorbě se takové ženy promítají především v sochách. Erotika je u Milana Kuzici hnacím motorem. Pro mne taky. V mém domě stojí u velkého okna do zahrady bělostná Keltka, jíž mi Milan Kuzica zapůjčil s komentářem: Bude tu na převýchovu. Přiznávám se, že ji občas pohladím.

Líbí se mi, že Milan Kuzica má malého klučíka, přestože je ve věku jistě dospělém. Ateliér Milana Kuzici zřízený v síni smutku je plný radosti.

Společnou řeč jsme se sochařem našli při přípravě jezdeckého sousoší sv. Martina dělícího se s nahým žebrákem o plášť. Věřím, že vrcholem naší společné vize bude odhalení této sochy na pražském Vyšehradě.